Jak se vůbec dají skloubit taneční tréninky a tři malé děti?
Musíme zvládat práci, školu, školku, kroužky, péči o miminko, dům a zahradu. Navíc do Pardubic dojíždíme z Heřmanova Městce, takže logistika je extrémně náročná. Znamená to každý den pečlivě plánovat a vážit si doslova každé minuty tréninku, taneční přípravy i péče trenérů. I menší nemoc některého z dětí vše naruší.
Dostat se společně na vedený seminář bylo v minulých letech jako malý zázrak. Obvykle jsme trénovali každý sám a pak se vše pokoušeli v extrémně krátkém čase spojit. Technicky to bylo skoro nemožné a pro psychiku v páru je to jako hodně ostré koření. Navíc, když trénujete převážně sami v kuchyni 2x3m, prostor a páry na soutěži vás pak snadno vyvádí z koncentrace.
Takže trénujete spíše doma než v klubu?
Trénujeme zpravidla doma každý den, většinou jdeme tančit s chůvičkou po 21. někdy po 22.hodině - až děti usnou. Pro trénink jsme využili i zahradu. Nejdříve jsme trénovali na trávníku – to však moc nešlo. Položili jsme proto na trávu kus palubovky a zakryli jsme ji párty stanem. Trénovali jsme pak za každého počasí až do mínus 10°C. I Párty stan ovšem má své limity. Protože jsme měli něco naspořeno, nechali jsme si přes parket postavit jednoduchý domek z OSB desek. Zavedli jsme i topení ze sklepa, takže se nám konečně podařilo plně přenést výhradně indoorový sport „na zahradu“.
V Tanečním centru ale pochopitelně trénujeme také. Máme pravidelné individuální lekce na standard i na latinu. Děti s námi jezdí překvapivě rády. Čas našich tréninků tráví v šatně, kde si společně hrají. I když se to na první pohled zdá paradoxní, větší rodina je pro hladký chod domácnosti o mnoho lepší. Smečka dětí si prostě vystačí, ať už máma vaří, uklízí nebo tančí.
Jaké jsou vaše další taneční cíle?
Naším hlavním motorem bylo zajistit si účast na MČR v latině. Seniorské mistrovství bylo přesunuté až na listopad, což nám umožnilo o soutěži vůbec uvažovat. Čas na sbírání bodů jsme ale kvůli těhotenství měli významně zkrácený, takže dostat se mezi dvanáctku kvalifikovaných párů v latině byla skutečně výzva. Nezbylo nám, než se trochu projet po Evropě. Do Talinu jsme vyrazili s dětmi pod stan, byli jsme pár dní u moře a z cesty se nakonec stalo pravé prázdninové dobrodružství, na které rádi vzpomínáme. Cesty na soutěže do Bratislavy, Prahy a maďarského Kisteleku se následně zdály o dost kratší.
Dvanácté místo jsme nakonec o pár bodů uhájili. Bylo to ale za cenu velkého vypětí všech sil. Abychom se psychicky utužili, po návratu z poslední ze série soutěží jsme se na stránkách ČSTS dočetli horkou novinku - počet párů na MČR se po víkendové poradě Výkonné rady navýšil z 12 na 18...
Tanec je však pro nás oba velká zábava a rádi soutěžíme, i když už výsledky nejsou to nejdůležitější. Máme společný koníček, který nám může vydržet do stáří, a to je báječné.
Lukášovi a Bětce bych chtěla vyslovit svůj obdiv, poděkovat za reprezentaci a popřát spoustu krásných tanečních zážitků.
