V říjnu jste se zúčastnili MS v německém Braunschweigu, kde jste obsadili skvělé 10. místo. O jedno místo vás ale porazil konkurenční brněnský klub, takže titul mistrů ČR jste rozhodně neměli jistý. Jak jsi to vnímal ty?
Po MS jsme věděli, že se našim soupeřům blížíme. Zároveň jsme si byli vědomi našich chyb, takže jsme se je ještě před MČR snažili na tréninkách odstranit. Na MČR jsme předvedli energický výkon, který přesvědčil především zahraniční porotu, a titul se nám tak podařilo získat.
Za mne byla naší nejsilnější stránkou právě ta energie a chuť po vítězství. Danza Brno měla titul zdánlivě jistější - jela obhajovat, což je ale mnohem náročnější. My vlastně neměli co ztratit. Rozhodli jsme se přípravu nepodcenit a až do poslední chvíle bojovat.
Ano, téma formace jsem vymyslel já, přestože jsem Hru o trůny nikdy neviděl. Obecně je to ale známý seriál, písně v něm jsou úderné a dá se s nimi po emoční stránce dobře pracovat. Nejvýraznějším prvkem formace je úplný závěr, kdy na trůn postavený z partnerů usedne jedna z tanečnic jako královna. Choreograficky byl ale nápomocen celý tým.
Formacím se věnuji už od roku 2009, kdy jsem byl poprvé na mistrovství Evropy ještě jako náhradník. Pak už jsem byl po dobu sedmi let v základní sestavě, to jsme se mistry ČR stali čtyřikrát. Popáté jsem s chvaletickou formací získal titul v roce 2018, ale to už jako hlavní choreograf. Po kovidové pauze mě oslovil tým z Brna, který získal mistrovské tituly v roce 2015 a 2017. No a společně se nám podařilo dostat Starlet Brno opět na formační trůn.
Popravdě pro mě vůbec nebylo lehké proti Chvaleticím nastoupit. Necítím absolutně žádnou rivalitu. Na žádné soupeření jsem vůbec nemyslel, spíš jsem je moc rád zase viděl.
Nebyl jsem na to vůbec připravený, hrozně jsem se klepal. Za takovou zkušenost jsem ale rád a musím říct, že jsem výsledek rozhovoru čekal mnohem horší.
Není vůbec jednoduché časově i tanečně sjednotit 16 lidí. Ve formaci hrají roli zdánlivě detaily, které jsou paradoxně hodně vidět. Nedodržení obrazce, jiné načasování, technické provedení, škobrtnutí,… když udělá byť jen jeden z osmi něco jinak, bije to do očí. Je tedy potřeba, aby na tréninky chodili stále všichni, abychom mohli takové „detaily“ odstraňovat. Naštěstí organizační věci si řeší formace sama. Já mám za úkol pouze postavit choreografii a trénovat. I tak je to náročná práce a trvá přes půl roku, než jsme choreografii schopni tančit na soutěži před porotou. Výsledek ale stojí za to.
Klasickou standardní ani latinářskou formaci v CTS zatím neplánujeme. Připravujeme pouze plesovou choreografii, která se bude do budoucna hodit na předtančení. Podrobnosti bych ale zatím chtěl uchovat v tajnosti.
