Jako jedna z prvních soutěží nové sezóny se 4. září konalo mistrovství České republiky družstev. Až do Karlových Varů se z celých východních Čech vydala pouze dvě družstva - obě reprezentující náš klub v latinskoamerických i standardních tancích. Historického úspěchu se podařilo dosáhnout družstvu latinářů, které vůbec poprvé vybojovalo účast ve finále a nakonec skončilo na skvělém 4. místě.
Družstvo ve složení Havlíček/Ryšavá, Zeman/Chvasteková, Zhouf/Váňová a Tojnar/Jozífová přitom do finále postoupilo opravdu těsně. Pokud by v semifinále získalo o 3 křížky méně (z celkového počtu 83), skončilo by na nepostupovém 8. místě. Skvělou atmosféru týmové soutěže podpořili i rodiče a další členové našeho klubu, kteří neváhali a dopravili se do vzdálených Varů po vlastní ose. Jistě i to přispělo k historickému úspěchu.
Již mnoho let bylo naším cílem dostat se na MČR družstev do finále, ale vždy kousek chyběl. Letos jsme věděli, že šanci máme, především pokud budeme mít štěstí na rozlosování skupin. A i když to byla trochu loterie, naše taktika nakonec vyšla. Ve finále bylo pro nás možné obsadit 4.-7. místo, takže to dopadlo nejlépe, jak mohlo!
Přípravy na MČR byly dost hektické a v podstatě nic se neobešlo bez komplikací - na poslední chvíli jsme zařizovali zdravotní prohlídky, šaty se došívaly ještě v den mistrovství a vlastně i přímo na místě, cestou do Varů jsme řešili závadu na autě. Upřímně, tanec byl až to poslední, na co jsme se soustředili. A možná o to líp se nám všem tančilo a o to víc jsme si užívali, že na parketu skutečně jsme.
Na družstvech jsme byli s mojí taneční partnerkou poprvé a musím říct, že atmosféra na nich je úplně jiná než na ostatních soutěžích. Navzájem se páry o dost víc podporují a i radost z výsledku je potom mnohem větší.
Standardní družstvo se bohužel tolik radovat nemohlo. V týmu jsme měli pouze jediný pár mezinárodní třídy ve složení Janák/Krátká, a tak ambice nebyly nijak vysoké. I další členové standardního družstva Tojnar/Nezvedová, Doležal/Jelínková a Zlatník/Janáková však ze sebe vydali maximum.
Ještě před dvěma lety by si určitě nikdo nevsadil na to, že CTS vůbec standardní družstvo postaví. Výsledek není dobrý, ale věřím, že se naše páry během roku vytančí a příště zacílíme alespoň na semifinálové příčky.
Na závěr děkujeme nejen našim reprezentantům, ale také řadě našich fanoušků, kteří nás podporovali přímo na místě nebo přes živé vysílání. Soutěž družstev je především o vzájemné podpoře a týmovém duchu, kterým se jako klub můžeme neskromně chlubit. Společně dokážeme víc!
