Upravit stránku

Příběh manželů Kubištových – reprezentantů na seniorském mistrovství světa

Reprezentovat svou zemi na mistrovství světa je zřejmě splněným snem všech, ať už profesionálních nebo amatérských sportovců. Ne každému se však něco takového podaří. V Tanečním centru Pardubice ale jedny účastníky letošního seniorského mistrovství světa v latině máme. Jsou jimi Alžběta a Lukáš Kubištovi. Jsou vzácným příkladem páru, který netančí kvůli úspěchům a sbírání medailí. Jsou to skuteční taneční nadšenci a jejich příběh je mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Pokud se nepletu, letošní Mistrovství světa v Ostravě nebylo vaším prvním, že?

Reprezentovali jsme ČR ještě na MS 2017 v 10ti tancích v maďarském městě Györ. Na toto mistrovství rádi vzpomínáme, protože bylo naším prvním. Bohužel nástup pod vlajkami, na který jsme se tolik těšili, pořadatelé tenkrát nechali až na semifinále, kam jsme podle očekávání nepostoupili.

V tomto ohledu nám to MS v Ostravě vynahradilo. Slavnostní ceremoniál se konal hned na začátku soutěže a my jsme jakožto jedni z 23 reprezentantů hostitelské země nastupovali jako poslední za velké podpory publika.

Jaké byly vaše cíle na letošním MS a byli jste nakonec spokojeni s výsledkem?

S výsledkem 71./81 párů jsme spokojeni nebyli. Počítali jsme s 60.až 65. místem, což by „papírově“ odpovídalo naší aktuální taneční kondici. S výsledkem se ale rychle smiřujeme a snažíme se ho přetavit v pozitivní motivaci do dalšího zlepšování. Cílem navíc bylo si MS hlavně užít, vyšší cíle byly nereálné. Naším handicapem byl nedávný porod a naše tři malé děti, které na soutěži pořádně neměl kdo hlídat. Bětka navíc o přestávkách musela odbíhat, aby nakojila teprve osmiměsíčního syna Petříka

Jak se vůbec dají skloubit taneční tréninky a tři malé děti?

Musíme zvládat práci, školu, školku, kroužky, péči o miminko, dům a zahradu. Navíc do Pardubic dojíždíme z Heřmanova Městce, takže logistika je extrémně náročná. Znamená to každý den pečlivě plánovat a vážit si doslova každé minuty tréninku, taneční přípravy i péče trenérů. I menší nemoc některého z dětí vše naruší.

Dostat se společně na vedený seminář bylo v minulých letech jako malý zázrak. Obvykle jsme trénovali každý sám a pak se vše pokoušeli v extrémně krátkém čase spojit. Technicky to bylo skoro nemožné a pro psychiku v páru je to jako hodně ostré koření. Navíc, když trénujete převážně sami v kuchyni 2x3m, prostor a páry na soutěži vás pak snadno vyvádí z koncentrace.

Takže trénujete spíše doma než v klubu?

Trénujeme zpravidla doma každý den, většinou jdeme tančit s chůvičkou po 21. někdy po 22.hodině - až děti usnou. Pro trénink jsme využili i zahradu. Nejdříve jsme trénovali na trávníku – to však moc nešlo. Položili jsme proto na trávu kus palubovky a zakryli jsme ji párty stanem. Trénovali jsme pak za každého počasí až do mínus 10°C. I Párty stan ovšem má své limity. Protože jsme měli něco naspořeno, nechali jsme si přes parket postavit jednoduchý domek z OSB desek. Zavedli jsme i topení ze sklepa, takže se nám konečně podařilo plně přenést výhradně indoorový sport „na zahradu“.

V Tanečním centru ale pochopitelně trénujeme také. Máme pravidelné individuální lekce na standard i na latinu. Děti s námi jezdí překvapivě rády. Čas našich tréninků tráví v šatně, kde si společně hrají. I když se to na první pohled zdá paradoxní, větší rodina je pro hladký chod domácnosti o mnoho lepší. Smečka dětí si prostě vystačí, ať už máma vaří, uklízí nebo tančí.

Jaké jsou vaše další taneční cíle?

Naším hlavním motorem bylo zajistit si účast na MČR v latině. Seniorské mistrovství bylo přesunuté až na listopad, což nám umožnilo o soutěži vůbec uvažovat. Čas na sbírání bodů jsme ale kvůli těhotenství měli významně zkrácený, takže dostat se mezi dvanáctku kvalifikovaných párů v latině byla skutečně výzva. Nezbylo nám, než se trochu projet po Evropě. Do Talinu jsme vyrazili s dětmi pod stan, byli jsme pár dní u moře a z cesty se nakonec stalo pravé prázdninové dobrodružství, na které rádi vzpomínáme. Cesty na soutěže do Bratislavy, Prahy a maďarského Kisteleku se následně zdály o dost kratší.

Dvanácté místo jsme nakonec o pár bodů uhájili. Bylo to ale za cenu velkého vypětí všech sil. Abychom se psychicky utužili, po návratu z poslední ze série soutěží jsme se na stránkách ČSTS dočetli horkou novinku - počet párů na MČR se po víkendové poradě Výkonné rady navýšil z 12 na 18...

Tanec je však pro nás oba velká zábava a rádi soutěžíme, i když už výsledky nejsou to nejdůležitější. Máme společný koníček, který nám může vydržet do stáří, a to je báječné.

Lukášovi a Bětce bych chtěla vyslovit svůj obdiv, poděkovat za reprezentaci a popřát spoustu krásných tanečních zážitků.

Nahoru