Upravit stránku

Vyzpovídali jsme manžele Kalinovi. Co je vedlo k tomu, aby se vrátili na parket?

V prostorách našeho tanečního klubu se během dne vystřídají desítky tanečníků od začátečníků až po taneční profesionály. Společnou je jim láska k tanci, každý ale má svůj vlastní příběh. V podstatě denně se můžeme na tanečním sále potkat také s manžely Kalinovými, kteří se na parket vrátili po devatenácti letech. Současně patří k seniorské špičce s ambicemi na medailová umístění na mistrovstvích republiky. Ještě před rokem a půl by je ale něco takového ani nenapadlo…

Simona a Tomáš na soutěži v Pardubicích (foto: Jan Šindler)

U nás v klubu jste oba relativně krátce. Na parketu ale žádní nováčci nejste - jste držiteli mezinárodní třídy ve standardu a třídy A v latině. Podělte se s námi o vaše taneční začátky.

Oba jsme začali tančit po tanečních. Já do té doby hrál basketbal a Simonka volejbal. Tu prý tancování chytlo hned, mne do tanečního klubu nalákalo až předtančení jednoho soutěžního páru. Dohromady nás vlastně dala paní Pavelková z Chvaletic.

Tomáš Kalina

Já chodila do pokračovacích tanečních v Pardubicích k manželům Mičjanovým, ale neměla jsem dobrého partnera. Volala jsem tehdy paní Pavelkové, jestli nemají ve Chvaleticích někoho volného, a ona, že by tu jednoho šikovného partnera měla. A to byl Tomáš. Chodit jsme pak spolu začali asi po dvou letech společného tancování.

Simona Kalinová

TK Chvaletice se přeci jen více zaměřuje na standard. Dělali jste od začátku obě disciplíny?

Tomáš a Simona na mezinárodní soutěži v
Tomáš a Simona na mezinárodní soutěži ve Frankfurtu.

Ano, tančili jsme oboje. Mne teda bavila latina víc, ale standard nám šel lépe, hned jsme měli lepší výsledky, z déček do áček jsme postoupili za rok, s latinou to bylo složitější. Asi největší úspěch pro nás tenkrát byla účast na MČR v deseti tancích. Podmínkou byly třídy A a M, takže těch nominovaných párů nebylo tolik. Žádný velký výsledek jsme sice neudělali, ale už jen z té účasti jsme měli radost. Také jsme byli součástí historicky první medailové formace Chvaletic na MČR.

Simona Kalinová

Kdy a proč jste se rozhodli s tancem skončit?

Skončili jsme v roce 2004 na jaře po MČR v Třinci. V té době jsme už v podstatě nebyli v klubu – měli jsme pouze klubovou příslušnost, ale trénovali jsme, kde to šlo po různých tělocvičnách, byli jsme takoví solitéři. Nebyl kolem nás ten tým a já osobně jsem prostě vyhořel. Navíc jsem nějak důstojně potřeboval dodělat vysokou školu. Už jsme obecně taky chtěli zažít něco jiného.

Tomáš Kalina

V klubu CTS Perfect se jako první z vaší rodiny objevil váš syn Jakub. Tanec si vybral sám nebo v tom máte trochu prsty?

Kubík si tancování vybral sám, nijak jsme ho do toho netlačili. Přes kovid chodil do přípravky a po kovidu začal soutěžit s partnerkou Beátkou. My jsme vlastně znovu začali tančit díky němu. Vozili jsme ho na tréninky a na prektisy a když jsme to viděli, řekli jsme si, že se taky trochu hneme a propotíme trička. Nechali jsme si postavit sestavy na standard, abychom věděli, co na prektisech tančit. Víc trénovat jsme pak začali kvůli předtančení, o které jsme byli požádáni. A takhle nějak to celé začalo.

Tomáš Kalina
Simona, Tomáš a syn Kuba s taneční partnerkou Beátkou.

Po vystoupení jste se tedy rozhodli k soutěžení vrátit?

No, spíš já jsem se rozhodla. Tomovi se strašně dlouho nechtělo zase naskočit do toho tanečního kolotoče. Vůbec si nedokázal představit, že bychom víkendy zase trávili na soutěžích u parketu, ale po tom vystoupení ho chytla soutěživá… Mně tancování strašně chybělo celých těch 19 let, co jsme netančili, a pořád jsem Tomáše zkoušela, jestli se nevrátíme. Ale nějak jsme nenašli tu správnou cestu. Až teď díky Kubíčkovi.

Simona Kalinová

Z ničeho nic jste se objevili na seniorské soutěži - nikoho jste pořádně neznali, nikdo neznal vás a najednou jste výrazně zamíchali s pořadím. Čekali jste hned takové úspěchy?

Takové výsledky jsme vůbec nečekali. Na první lize ve standardu jsme byli druzí a na áčkách v latině první. Nadchla nás ale hlavně ta atmosféra v seniorských kategoriích. Navzájem si všichni fandí, podporují se, hned se nás ptali, kde trénujeme a tak. Oproti mladším kategoriím, kde panuje tvrdá rivalita, je to vysloveně přátelské prostředí.

Simona a Tomáš na tréninku.

Trávíte spolu čas na parketu i doma. Netaháte si někdy taneční spory domů?

My se vůbec nehádáme. Pro nás je tancování relax. Máme sice ambice, ale nemáme pocit nějakého tlaku, že bychom museli. Každý den se těšíme odpoledne na trénink.

Simona Kalinová

Takže je to taková pohoda?

Psychicky ano, fyzicky je to samozřejmě obrovský zápřah. Ze začátku, než jsme si zvykli, jsme v noci měli svalové horečky. Přitom jsme oba byli na fyzickou aktivitu zvyklí – Simonka předcvičuje jógu, spinning,… ale tanec je něco tak specifického, že teda začátky byly hodně tvrdé. Já hned zhubnul 8 kilo. Hlavně jsme ze začátku strašně dřeli, teď už víme trochu víc o taneční technice, ale před tím jsme to všechno rvali na sílu.

Tomáš Kalina

Pozorujete, že se tancování za tu dobu, co jste netančili, změnilo?

Latina se posunula hodně – z toho se stala skoro gymnastika. A standard – principy jsou stejné, ale všechno je takové velkolepější, větší. To, co stačilo před dvaceti lety, teď už prostě nestačí.

Tomáš Kalina

Kubovi s Beátkou se v juniorských kategoriích začíná dařit. Na zahraniční soutěže jezdíte společně. Radíte mu někdy?

Občas se mu snažíme něco poradit, ale nás moc nebere. Spíš se ho snažíme motivovat, dáváme jim zpětnou vazbu na to, jak působí. Technické věci s nimi vůbec neřešíme, to opravdu necháváme na trenérech. Spíš teda on radí nám. Přeci jen to má nakoukané, tak už ty jeho rady dávají smysl. Na velké mezinárodní soutěži ve Stuttgartu jsme obsadili 20. příčku a byli jsme vážně hodně spokojení, i když jsme cítili, že tanečně to nebylo úplně ono. Po prvním kole jsme ale od Kubíčka dostali vynadáno, že prostě takhle to nepůjde. Že vypadáme, jak kdybychom to přijeli jenom zkusit, ať víc snížíme, rozjedeme to víc do prostoru a ať za to prostě koukáme pořádně vzít. Normálně nás sjel, ale pomohlo to.

Kalinovi na mistrovství světa seniorů v Brémách.

Jaké máte vize do budoucna?

Máme za sebou hezké výsledky, ale doufáme, že ty hlavní teprve přijdou. Chtěli bychom medaili z republiky ze standardu a z desítky. A pak se těšíme na MS v deseti tancích v Drážďanech. Ale ještě máme před sebou spousty práce, musíme se vytančit, v té latině je cesta trnitější, tam nemáme moc na čem stavět, spoustu věcí se učíme prakticky úplně od začátku. Všechno to snad přijde, ale až za nějaký čas. V klubu ovšem máme skvělé podmínky, na které jsme z dřívějška nebyli zvyklí. Když se tu někdo chce vytančit do špičkové výkonnosti, nemusí prakticky vytáhnout paty - špičkoví trenéři, domácí i zahraniční, přijíždí pravidelně sem. Sály jsou k dispozici pořád. Když si někdo ve dvě ráno vzpomene, že se chce jít hýbat, tak může. Ty podmínky pro to, aby tu vyrostly skvělé páry, jsou báječné. Je tu i skvělá parta, vždycky tu někdo je, u tréninků je legrace, jsme tu hrozně rádi.

I my jsme rádi, že mezi sebou Tomáše se Simčou máme a těšíme se na další článek o jejich úspěších na listopadovém  mistrovství republiky v Ústí nad Labem. Reprezentantů klubu CTS Perfect Pardubice na tomto mistrovství přitom bude určitě více.

Tomáš a Simona na soutěži v Pardubicích (foto: Jan Šindler)
Nahoru

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zobrazit podrobnosti