Návrat na parket manželů Kalinových: ,,Znovu jsme začali díky synovi."

Ano, tančili jsme oboje. Mne teda bavila latina víc, ale standard nám šel lépe, hned jsme měli lepší výsledky, z déček do áček jsme postoupili za rok, s latinou to bylo složitější. Asi největší úspěch pro nás tenkrát byla účast na MČR v deseti tancích. Podmínkou byly třídy A a M, takže těch nominovaných párů nebylo tolik. Žádný velký výsledek jsme sice neudělali, ale už jen z té účasti jsme měli radost. Také jsme byli součástí historicky první medailové formace Chvaletic na MČR.

Skončili jsme v roce 2004 na jaře po MČR v Třinci. V té době jsme už v podstatě nebyli v klubu – měli jsme pouze klubovou příslušnost, ale trénovali jsme, kde to šlo po různých tělocvičnách, byli jsme takoví solitéři. Nebyl kolem nás ten tým a já osobně jsem prostě vyhořel. Navíc jsem nějak důstojně potřeboval dodělat vysokou školu. Už jsme obecně taky chtěli zažít něco jiného.

Kubík si tancování vybral sám, nijak jsme ho do toho netlačili. Přes kovid chodil do přípravky a po kovidu začal soutěžit s partnerkou Beátkou. My jsme vlastně znovu začali tančit díky němu. Vozili jsme ho na tréninky a na prektisy a když jsme to viděli, řekli jsme si, že se taky trochu hneme a propotíme trička. Nechali jsme si postavit sestavy na standard, abychom věděli, co na prektisech tančit. Víc trénovat jsme pak začali kvůli předtančení, o které jsme byli požádáni. A takhle nějak to celé začalo.

My se vůbec nehádáme. Pro nás je tancování relax. Máme sice ambice, ale nemáme pocit nějakého tlaku, že bychom museli. Každý den se těšíme odpoledne na trénink.

Latina se posunula hodně – z toho se stala skoro gymnastika. A standard – principy jsou stejné, ale všechno je takové velkolepější, větší. To, co stačilo před dvaceti lety, teď už prostě nestačí.

Občas se mu snažíme něco poradit, ale nás moc nebere. Spíš se ho snažíme motivovat, dáváme jim zpětnou vazbu na to, jak působí. Technické věci s nimi vůbec neřešíme, to opravdu necháváme na trenérech. Spíš teda on radí nám. Přeci jen to má nakoukané, tak už ty jeho rady dávají smysl. Na velké mezinárodní soutěži ve Stuttgartu jsme obsadili 20. příčku a byli jsme vážně hodně spokojení, i když jsme cítili, že tanečně to nebylo úplně ono. Po prvním kole jsme ale od Kubíčka dostali vynadáno, že prostě takhle to nepůjde. Že vypadáme, jak kdybychom to přijeli jenom zkusit, ať víc snížíme, rozjedeme to víc do prostoru a ať za to prostě koukáme pořádně vzít. Normálně nás sjel, ale pomohlo to.